Táta Rybařík
Historii bychom si měli stále připomínat. Kdybychom v Libiši neměli pana Rybaříka, nebyl by dnes náš Sokol tím, čím je.
Jako poctu Josefu Rybaříkovi, jsme se rozhodli zimní turnaj starších přípravek, který letos pořádáme, pojmenovat „MEMORIÁL JOSEFA RYBAŘÍKA„. Což bylo jedním z přání kronikáře pana Miroslava Sedláka.
Josef Rybařík
* 5.11.1888 Veltrusy
† 26.8.1964 Libiš (uložen na evangelickém hřbitově)
Spoluzakladatel Tělocvičné jednoty Sokol Libiš (ze dne 25.4.1920). Dlouholetý funkcionář zastupující Sokol Libiš na kraji, v okrese i v obci Libiš. Za svoji letitou sportovní činnost spolu s kolegy vychoval spoustu nadšených a úspěšných atletů, fotbalistů, volejbalistů i hokejistů. Organizoval účast na sokolských sletech, soutěžích a spartakiádách. Byl několikrát oceněn za zásluhy za rozvoj o tělesnou výchovu a sport na okrese mělnickém. Jeho poslední funkce před úmrtím byl Náčelník Tatranu Libiš.
Vždy se mu říkalo „Táto Rybaříku“. Nikdo jej tenkrát neoslovoval jinak.
Tak jako mnozí libišští nadšenci byl při výstavbě první sokolovny v roce 1947. Byl i při jejím požáru 18.března 1962 při Josefské zábavě pořádané Sborem dobrovolných hasičů Libiš. Zde vznikla unikátní fotografie ze dne 19.března 1947, kdy bratr Josef Rybařík stojí před sutinami ohořelé budovy sokolovny.
Byl to člověk velice skromný, obětavý, nadšený pro zvelebování obce, pro sport a tělovýchovu mládeže. Také předával zkušenosti. Vše vykonával společně s dalšími kolegy s radostí a láskou, bez nároku na honorář. Nikdy neznal slova „NEJDE TO“. Vždy našel řešení a dokončil záměr, který si stanovili. Tak i novou sokolovnu začali budovat znovu od základů.
V létě 1964 se dokončovaly poslední větší stavební úpravy nové sokolovny, vždy u všeho byl, i když v posledních chvílích neměl již mnoho fyzických sil. Snažil se ještě společně s mladšími Tatraňáky připravit program na slavnostní prosincové otevření nové budovy Sokola. Toho se však již nedožil, umírá 26.srpna 1964.
Jako poctu mu členové Tatranu Libiš v sobotu 29.srpna 1964 uspořádali slavnostní pohřeb. Součástí pohřebního obřadu byl v hale Sokola vystaven Josef Rybařík v rakvi na katafalku. Mnoho lidí mělo prostor se s ním na tomto místě rozloučit. Přesto, že nestihl samotné otevření nové budovy sokolovny, byl účasten (posmrtně) prvnímu velkému shromáždění v této nové budově. Odtud byl doprovázen hojným členstvem Tatranu Libiš, členstvem místních spolků a občanů obce donesen, a poté uložen do posledního místa odpočinku na evangelickém hřbitově v Libiši.
Zdroje: Pamětníci z Libiše, Kronika obce Libiš – 2.díl (rok 1964)